A je to tu. Očekávaný další díl "Medik radí". Dnešní díl se bude zabývat tématem, pro laiky docela morbidním, nýbrž pro mě převelice zajímavým a to ohledaní mrtvoly a potvrzení smrti. Ja to tedy je? Jak lékař pozná, že člověk je mrtvý? Co vše musí dále provést? Dozvíte se níže:)

Když je lékař přivolán na místo činu, musí nejprve zjistit, zda člověk je živý, nebo zda je již skutečně mrtev.

V dalším díle se můžete těšit na:

Medik radí: 8. Pivo a zdraví - co je na tom pravdy?

Pokud dotyčný žije, musí lékař hned udělat vše pro jeho záchranu. Ale i v tomto případě je nutné, aby si lékař dobře všiml polohy zraněného a též polohy předmětů, které by mohly se smrtí souviset. Pokud má lékař podezření, že již smrt nastala, musí toto skutečně prověřit.

Důkaz smrti je v některých případech obtížný. Jednoznačný důkaz může pochopitelně podat encefalograf (EEG), který však nebývá vždy k dispozici. Co se týče elektrokardiografu (EKG), měření je nutné opakovat několikrát po sobě a výsledky nemusí být vždy jednoznačné.V každém případě je nutné zjistit, zda ustal tep a vyzkoušet reakci zornic (ta ovšem také nemusí být jednoznačnou známkou smrti). Proto se také používá tzv. Tonelliho příznak. Ten spočívá v tom, že pokud se stiskne oko dvěma prsty, je zornice oválná, pokud třemi je trojhranná. Tento příznak se objevuje již několik okamžiků po smrti a trvá asi 2 hodiny. Nevýhodou ovšem je, že tato deformace se neprojevuje u utopenců nebo v případě očního zákalu. Zrovna tak u oběšených ještě dlouho po smrti nedochází k deformaci zornic.

Poměrně jednoduchou zkoušku k potvrzení smrti navrhl Balthazar. Jeho metoda spočívá v tom, že éter vstříknutý pod kůži se vstřebá, pokud je v těle ještě jiskra života. Pokud je člověk mrtev, po vytažení jehly vytryskne éter zpět. Pro provedení této zkoušky plně stačí 1–2 ml éteru, který lze pro lepší názornost obarvit eosinem.

Pokud již lékař dospěl k závěru, že dotyčný je skutečně mrtvý, zjistí:
a) Jaká je teplota těla – povětšinou se měří v rektu teploměrem.
b) Zda jsou vyvinuty posmrtné skvrny (jak jsou umístěny a jakou mají barvu).
c) Zda je již vyvinuta posmrtná ztuhlost.
d) Zda jsou viditelné známky nějakého poranění,
e) Zda se již neprojevují známky hniloby.

Na základě těchto údajů se pokusí stanovit i dobu smrti. Pokud lékař najde na mrtvole nějaký hmyz, pak každý druh zvlášť uloží do malých zkumavek a označí, na které části těla jej nalezl. Například mravenci způsobují splývající zahnědlá místa připomínající oděrky a jsou schopni způsobit velice rychlé roztroušení mrtvoly. Charakteristické stopy zanechává také např. škvor. Další rány a okusy mohou být na mrtvole způsobeny psy, kočkami či liškami, ale také např. křečkem, veverkou či zajícem. Od myší bývají patrné stopy od zoubků hlavně na nose a boltcích. Ptáci (zejména vrány) potom mohou způsobit poranění podobné bodným ranám.

Ohledání mrtvoly není vždy lehká záležitost a vyžaduje trpělivost, silný žaludek a nervy. S tím souvisí i celkový názor na mrtvé(strach, nechuť a podobně) a proto mě zajíma, setkali jste se někdy s mrtvým? A jaké pocity ve Vás vyvolal? Pište do komentů:)