Tento článek Vám přiblíží způsoby, jakým můžeme audio signál přenášet. Výhody a nevýhody různých typu přenosu. Taky se podíváme, jak přenášet vícekanálový zvuk aniž byste potřebovali mnoho zbytečných vodičů.

Z hlediska kvality přenosu signálu si ukážeme, které typy použít pro nejvěrnější přenos a jaké podmínky by měli splňovat. Samozřejmě se mrkneme na dnes velmi používaný digitální přenos a celkově si řekneme, podle čeho vybírat a podle jakých potřeb se orientovat.

Jaký máme tedy sortiment ? 

Analogový přenos - Dneska častě používaný. Jedná se o signál, který je spojitý, to znamená, že jeho intenzita napětí je v každém momentě jiná. 

Praktická ukázka takového signálu.

Digitální přenos - Tento přenos probíhá pomoci binárních hodnot. V každém okamžiku je digitálně zaznamenávaná informace o frekvenci a intenzitě tónu (hlasitosti). 

Zde je náhled digitálního signálu.

Digitální informace jsou mateřským jazykem pro PC. Ovšem tenhle signál nedokáže žádný reproduktor zpracovat a reprodukovat, což je pro nás problém.

O tohle se nám postará zvuková karta, která v sobě má DAC (Digital to Analog Convertor) převodník. Ten převede digitální informace (0 a 1) na signál spojitý (analogový), který mohou dále zpracovávat např. reproduktory, sluchátka a taky zesilovače.

Použijeme-li výstup digitální, signál obejde DAC převodník a v podobě digitální se přenáší do zesilovače, který má DAC převodník v sobě (Signál převede na spojitý analogový a ten už si převezme zesilovač samotný). Každopádně signál musí být tak či onak převedený na analogový protože zesilovače taktéž nedokážou pracovat s digitálním signálem. Níže si řekneme, v čem je např. výhoda a nevýhoda převodu signálu hned ve zvukové kartě a nebo převodu až v DAC obvodech zesilovače samotného.

z leva koaxiální vstup a výstup, napravo označen optický vstup a výstup

Bezdrátový přenos - signál je přenášen vzduchem pomocí přijímače a vysílače (ten se zapojuje na výstup zvukové karty). Vysílač často označujeme i jako pilot.

Do výstupu ze zvukové karty je zapojen vysílač který pracuje s analogovou veličinou. Tu moduluje na vysokofrekvenční signál a začne jej vyzařovat do okolí (spíše do určitého směru). Přijímač tuto vysokofrekvenční vlnu chytá, demoduluje na zpětný analogový signál a posílá do obvodu zesilovače.

Výhody a nevýhody jednotlivých typu přenosů:

Analogový přenos

+ Při použití kvalitní kabeláže a koncovek dosáhnete přenosu téměř bez ztrát. (Za to ovšem zaplatíte, řádově v 10 000,- a víc). V nahrávacích studiích se používá všude analog. (DAC a ADC převodníky signál osekávají a vznikají ztráty, zkreslení atpd.)

+ koncovky jsou dnes skoro všude, takže není problém s kompatibilitou u téměř všech zařízení.

+ cena běžných vodičů, koncovek apod. je řádově kolem jednotek až desítek korun.

- každý kanál musí mít svůj vodič (tzn., jestli používáte 5+1 tak potřebujete minimálně 6 vodičů + zemnicí vodiče, ten stačí na každý pár jeden) = minimálně 9 vodičů! To znamená, že když máte Stereo (2+0) tak potřebujete 3 vodiče -> pro pravý a levý kanál a společnou zem.

- při použití různých převodek (např. 3,5mm jacka na 6,3mm a nebo různé převodky jack->cinch ,.....,...), vzniká na těchto místech přechodový odpor, ten signál utlumí a může ovlivnit i samotnou kvalitu.

Digitální přenos

Můžeme dnes použít koaxiální přenos a nebo optický. Koaxiální vyjdou levněji ale optický je lepší na delší vzdálenosti a taky jsou rozšířenější u zesilovačů, stolních DVD apod.

Opticky dále může být ze skleněného a nebo plastového vlákna - skleněné je kvalitnější ale taky dražší.

+ Super kvalita i při použití levnějších kabelů. Kvalita se taky nijak nemění s rostoucí vzdálenosti, signál buď je a nebo není.

+ přenos několika kanálů v jednom vodiči, není třeba pořizovat X vodičů na X kanálu, jednoduše "teče" všechno v kabelu jednom. Data obsahují informace o tom, jaká složka patří do předního sterea, zadního sterea a co např. patří do Subwooferu a centeru.

- zvuku se může stát, že vznikne nechtěné osekání na straně zesilovače (těch méně kvalitních za méně peněz). Jak jsem psal výše, když se šíří zvuk digitálně, obejde DAC převodník ve zvukové kartě - aby se signálem ale mohly pracovat reproduktory a zesilovače, musí být stejně převeden na analogový signál -> o to se postará DAC převodník v zesilovači - zde je kámen úrazů, levné zesilovače nemají tento převodník příliš kvalitní.

- optické kabely jsou omezené na ohýbání, vlákno je křehké a kabel by se mohl lehce poškodit při větším zahnutí nebo nešetrném zacházení.

- cena přenosových kabelů je poměrně vysoká. O to víc, když chcete přenos po skleněném optickém vláknu.

Na co byste měli koukat při výběru vodičů pro analogový přenos ?

Pro začátek je dobré si změřit, jak dlouhý kabel mezi zvukovou kartou a např. zesilovačem potřebujete. Jak jsem psal výše, kvalitu ovlivňuje i délka kabelu. Nekupujte zbytečně dlouhý kabel s rezervou, každých 10cm vám může ovlivnit zvuk.

Dbejte na to, aby průřez jednotlivých vodičů v kabelu nebyl malý. Ze základního Ohmova zákonu vyplývá, že čím tenčí kabel, tím větší odpor klade vodič signálu a tím více je signál utlumen (hlavně vysoké tóny).

Materiál - zde se můžeme bavit hodně dlouho o tom, co je a co není vhodné. Je toho opravdu hodně, ale v rychlosti.

Měď dostačuje pro běžné používání (každopádně, jestli si koupíte takový ten klasický propojovací kabel Jack -> 2x cinch z Tesca, tak u něho poznáte už na průměrných reprobednách, že je rozdíl jestli ten kabel bude mít délku 2 nebo 5 metru). Taková klasická měď není bůh ví jak čistá.

Když se kouknete na ty dražší kabeláže, dá se pořídit měď, která má čistotu přes 99% a tohle už stoji za to. Ovšem cena taky půjde nahoru.

Pro high-end a studia se používají profesionální kabely které obsahují už i např. vlákna stříbra (Stříbro má z hlediska rezistivity ještě menší odpor než měď). Tyhle kabely jsou ale nezaplatitelné pro běžného člověka.

Konektory - taky určitě koukejte na kvalitu konektoru. Dnes se lepší konektory pozlacují, tzn., je na nich velice tenká vrstva zlata která zabraňuje korozi apod. nevlídným přírodním úkazům kovu, které by způsobily již určitou ztrátu signálu jen mezi samici a samcem (v místě spoje).

Tyhle pozlacené konektory je třeba možno vidět na úvodním obrázku. Jejich cena není nijak závratně větší a kvalitou se to oplatí.

Stínění - důležitá věc, stínění izoluje jiné neduhy v okolí. Zabraňuje rušení samostatných vodičů v kabelu, ale taky aby vodiče v kabelu nerušili jiné zařízení v blízkosti kabelu (jiné el. zařízení). V případě že stíněni by nebylo kvalitní, tak můžete získat nechtěný šum (a jiné rušení ve zvuku) jen tím, že zvuk nesete přes nekvalitní vodiče.

Bývá složeno např. z drátku vzájemně propletených do síťky a nebo nějaké pokovené fólie, klidně alobal (hliník).

 Zde jsem zvýraznil, jak takové stínění může vypadat.

Víme jak a co vybrat?!

Myslím, že tohle už je vše základní, co by měl člověk vědět, než se pustí do nějakého kvalitního ozvučení např. svého pokoje či obýváku. Nezapomínejte, že technologie pro přenos zvuku jsou sice složky, které mohou zvuk dost razantně ovlivnit, ale hlavní podíl na kvalitě zvuku počínaje zvukovou kartou! Jestli používáte nějakou ne příliš kvalitní zvukovou kartu (většinou ty integrované na základních deskách), tak vám problematika vodičů a kvality přenosu signálu nemusí zas tak zatěžovat hlavu, protože už u bodu 1,(zvuková karta) máte nedostatek. Ale o "zvukovkách" třeba jindy ;-).

Shrnuto, podtrženo. Tohle je nespíš vše co byste měli k tématu vědět (hlavně v případě zajmu o vědění :) ). Jestli máte nějaké doplňující otázky k tématu -> směřujte pod článek do diskuze, rád vysvětlím cokoliv.

Kritiku k tématu samozřejmě uvítám (ale prosím, nepište jak je článek dlouhý a .... to už tu bylo, nikoho to číst nenutím, samozřejmě čím větší zájem, tím více to potěší :)

Jestli máte nějaký nápad na téma dalšího sobotního článku, o kterém byste se chtěli něco víc dozvědět, napište a uvidíme :)

Díky, Duran.