Nová vlna revolucí aneb sametu už bylo dost.

 Zdravím Vás moji cs přátelé. Možná Vás udivuje, že já jakožto nepřítel blogů, facebooku a podobných sociálních či „socialistických“ sítí jsem se pustil do vlastního blogu. Ovšem vysvětlení je celkem prosté. Mám totiž chuť sdílet a rozšiřovat svoje obzory na dle mého názoru důležité věci, které se děli a dějí na naší planetce. Budu se snažit tu každý druhý týden uvézt nějaký ať již současný či současně palčivý problém, který trápí či ovlivňuje naší společnost a její celkový chod. Snažte se prosím v komentářích vyvarovat flamům a hateům, poněvadž zde na tomto blogu jde jen o solidní diskuzi a výměnu názorů na věci či události, které hýbou světem. Teď se už jen pohodlně usaďte a zkuste při čtení dalších řádků přemýšlet nad svým vlastním názorem na danou problematiku.

   Zajisté už jste ať již ve sdělovacích prostředcích či zprostředkovaně od 3. osob zaregistrovali současné krizové situace vesměs autokratických vlád v Africe. Začátek bych hledal nejspíše v Tunisku a jeho tzv. "Jasmínové revoluci", která smetla vládu prezidenta Zína Abidína bin Alího a bylo nakonec zrušeno i nechvalně známé ministerstvo informací ( v podstatě cenzorský úřad ). Pokračovalo to v Egyptě protivládními bouřemi vůči režimu Husního Mubaraka. Nevím, jak dalece Egypt znáte ale jejich mocenský aparát je v první řadě založen na podpoře a rozvoji armádních složek což vyplívá hlavně z historie nejblíže je možné zmínit asi jejich konflikty s Izraelem, po kterých egyptská armáda získala obrovskou podporu převážně z extrémních muslimských hnutí ( velká nesnášenlivost vůči Židům a obecně Izraeli ). Bez podpory ze strany armády se v Egyptě nedalo a nedá prosadit absolutně nic. Tato krize nám krásně ukázala, jak jsou vojenští velitelé vynalézavý ale hlavně zákeřní.

   Zpočátku této „revoluce“ měl egyptský prezident velice solidní podporu a dokonce měl možnost disponovat až 3 divizemi pěchoty ( viz. http://www.bbc.com/ ) po zhodnocení situace se armáda nejdříve stahuje a začíná spíše chránit revoluční stoupence, až nakonec přímo útočí a dokonce vězní stoupence Mubarakova křídla. Husní Mubarak v zemi vládl od roku 1981, jehož vláda měla na svědomí prokazatelné protiprávní kroky vůči opozici ( zatýkání a mučení pol. Odpůrců ale také vysokou nezaměstnanost a chudobu ). Mubarak se od počátku protestů snažil mírnit vášeň s jakou demonstranti požadovali jeho odstoupení a zároveň sliboval věci, které nemohl splnit ( reformy, spravedlivé volby ) a to pouze za účelem získání času a vzdálené možnosti usmíření s demonstranty. V současné době již prezident údajně pobývá v exilu v Saudské Arábii a vzhledem k jeho velice solidní podpoře vládní rodiny Saudů pochybuji o jeho možném návratu či pozdějším vydání.

Tuniskem to začalo, Egyptem pokračovalo a revoluce se nám dále šíří v současné době jsou problémy v Bahrajnu, Tunisku a Libii. Z těchto tří zemí považuji Bahrajn za nejvíce bezpečný a řekl bych, že místní vládní režim protesty ustojí, ale jistě bude muset ustupovat. Ruku v ruce s krizí totiž přichází o veliké peníze např. zrušením závodu F1 čímž přišel Bahrajn o více než 3.mld Kč. Zároveň s penězi přichází rovněž o prestiž a dobré jméno u investorů, kteří například v solárních projektech proinvestovali více než 10.mld. $. Bahrajn je ovšem země se solidními prostředky, a pokud půjde cestou reformace nemá se vládnoucí kasta čeho obávat. To v Tunisku je situace povážlivější. Jak jsem již zmínil, revoluce proběhla a prezident byl sesazen. V současné době by se do 6ti měsíců měli konat parlamentní a prezidentské volby, které ovšem dle nejnovějších zpráv nejspíše ovládne krajní islamistická frakce a z toho mohou vzniknout velké potíže vzhledem ke geografickému umístění země. Za nejnebezpečnější ovšem považuji situaci v Libii, kde je u moci plk. Kaddáfí a dle jeho posledních vyjádření a kroků soudím, že demonstranty šetřit rozhodně nehodlá. Jeho absolutistická vláda podpořená jeho domnění vlastní nesmrtelnosti a neomylnosti, kterou mimo jiné podpořili USA svým zpackaným pokusem o svrhnutí jeho vlády a revanš za „Lockerbie se jistě nenechá tak snadno svrhnout jako vlády výše zmíněných států. Kaddáfí již ukázal, že s demonstranty nebude zacházet zrovna v rukavičkách, když nařídil bombardování jejich center či střelbu ostrými náboji do aktivistů.

   Jsem opravdu velice zvědavý, jak se vyvine příštích několik týdnů a zda se podaří demonstrantům nějak alespoň částečně ovlivnit situace ve svých krajinách. Je pro mě však překvapením, že v porovnání s podmínkami a průběhem revolucí v Evropě jsou africké rozpory doprovázeny krveprolitím a útoky na opozici ze stran vládních držitelů moci. Doufám, že pokud jste dočetli až sem tak jsem Vás moc neunavil a spíše Vám můj text pomohl k zamyšlení a připojíte svůj názor pod tento příspěvek. Dekuji za pozornost Váš Sw1Tch