„Domácí násilí je fyzické, psychické anebo sexuální násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti, intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopností včas tyto incidenty zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah.“

Aby mohl být čin klasifikován jako domácí násilí (považujme za terminus technicus), musí splňovat čtyři základní znaky:

Právě díky poslednímu bodu se mohou předchozí tři body uskutečňovat. Nikdo neví, jestli, koho a jak mlátí, ponižují a týrají za dveřmi u sousedů. Kdyby mělo okolí podezření o domácím násilí, pevně věřím, že by mu nezůstalo lhostejné. I když nejsou jasné vizuální či sluchové známky násilí přímo v jeho průběhu, jako křik, hádky, rámus, lze to poznat na fyzickém stavu týrané osoby. Pokud byste měli podežření na týraní, je dobré si promluvit a ohroženou osobu podpořit. Nezřídka totiž fyzické násilí doprovází vydírání, zastrašování, psychické ponižování, kvůli kterému má bitá osoba strach mluvit o svém problému s rodinou, přáteli, ale především policií. Policie má právo násilníka podle zákona č. 273/2008 Sb. vykázat z bytu nebo domu na dobu deseti dnů. Pak už je jen otázka násilníkova uvědomění, jak se zachová po navrácení. V těžších případech domácího násilí však může být dotyčný trestán i za činy jako je ublížení na zdraví, ublížení na zdraví s následkem smrti, zabití nebo vražda.

První příběh bude založen na sepsané zpovědi týrané ženy, která po uvěznění násilníka vydala knihu, ve které do detailu popisuje svoje „soužití“ s násilníkem. Pro zachování anonymity uvedu jména Anna a Karel.

Na začátku devadesátých let dvacátého století se Anna vdala za Karla. Zpočátku všechno vypadalo idylicky, vztah klapal jak měl. Anna pracovala jako prodavačka a Karel měl stavební firmu. Jenže firma začala krachovat, jejich vztah procházel finanční krizí a Karel začal pít. Začalo to hádkami o peníze a vyústilo to v fyzické a sexuální týrání. Karel si dokonce vytvořil odhlučenou místnost, ve které byly stěny pokryté polystyrenem a okna zakrytá deskami z korku a polystyrenovými deskami. V téhle místnosti se odehrávala většina násilných činů, které Karel na Anně prováděl. Včetně hrubého mlácení a sexuálního násilí. To vše se dělo pod pokličkou neuvěřitelných sedm let. Až po téhle době Anna sebrala odvahu a vše nahlásila na policii. Karel byl odsouzen k několika letům za mřížemi (vážně si teď nevzpomínám ke kolika).

Druhý případ je z mého vlastního života. Mám kamaráda, který žije v bytě s matkou, otcem a sestrou. Říkejme mu třeba Martin. Jen upřesním, že Martinovi je osmnáct let a jeho sestře šestnáct. Abychom si nepředstavovali domácí násilí jen mezi manželem a manželkou, nebo osobami soužijícími, ale neoddanými, popíšu i vztah, kdy rodiče týrají téměř dospělé děti. Martin a jeho sestra si od svých dětských let procházejí útrapami, které jim jejich psychicky labilní matka připravuje. Nejsou to jen domácí vězení a semtam nějaký nenásilný trest, ale je to i hrubé mlácení, naprosto bezdůvodné urážení, ponižování, psychické týrání, jaké si nedokáže člověk s normáními rodiči ani představit. Když mi Martin popisoval, čím vším si doma prochází, řekl jsem jen jedno: „mít takovou matku, tak jí snad pověsím“. Jednání v nepodmíněném afektu, výbuchy zlosti doprovázené bitím a nadávkami, to vše bezdůvodu. I přesto se Martin a jeho sestra statečně perou s násilím páchaným jejich vlastními rodiči a já je opravdu obdivuji.

Nyní pár otázek pro Vás, na jejichž odpovědi se těším v komentech ;). Znáte z vlastní zkušenosti někoho, kdo si prošel nebo prochází domácím násilím? Jaký máte názor na fyzické a psychické týrání partnerů a dětí a jaké tresty byste za ně navrhovali? Myslíte, že 10tidenní vykázání vyřeší všechny neshody? Proč si myslíte, že dochází k domácímu násilí? Pište co Vás napadne :)